Na největší letošní akci českého Allkampf-Jitsu (dále jen AKJ) se u obce Věšín do oblasti Brdských lesů u Příbrami již po deváté sjelo na 125 cvičenců. Zastoupeny zde byly školy a kluby z Chomutova, Českých Budějovic, Plzně, Mostu, Prahy, Kladna, Nových Hradů, Chrudimi, Loun a Domažlic.

Program tréninků byl odstartován již tradičně sobotním odpolednem a zde měli prostor hosté z jiných bojových umění. Jujutsu a Brazilské Jiu Jitsu vyučoval Zbyněk Goralczyk se svým týmem, kdy hlavní náplní tréninkových bloků, při kterých si mnozí sáhli až na dno svých sil, bylo vyproštění se z držení a především boj na zemi. Dalším vzácným hostem byl již tradičně Vláďa Hotovec, který všechny překvapil změnou pojetí celého tréninku Iaido. Jeho trénink byl zaměřen na načasování a přesnost útoků i obran a měl zcela jiný průběh, než jsme byli zvyklí z minulých let. Láďa se, jak nám sám řekl, inspiroval na semináři karate, kde měl možnost vidět trénink japonských mistrů, který jej zaujal natolik, že ho přenesl i na další trénink bojových umění a v našem případě to bylo právě cvičení Iaido. Někteří cvičenci se ještě několik dní divili neuvěřitelnému zbarvení svých modřin (zdůrazňuji pouze dospělí), které vznikly od procvičování úderů a úhybu na střední pásmo soupeře. Celé cvičení bylo doprovázeno výkladem a také Láďovým laskavým humorem, který vždy okoření jeho tréninky a přispěje k regeneraci mysli.

Tréninkový plán celého týdne byl rozložen do třech bloků, a to jednak dopolední a odpolední dvouhodinové tréninky (pro děti do 12 let pouze hodina a půl), večer po 19 hodině pak začínal třetí dobrovolný trénink, na kterém se většina cvičenců připravovala ke zkouškám na stupně technické vyspělosti v AKJ. Jednotlivé tréninkové bloky vedli trenéři AKJ ČR: Martin  Matouš, Pavel Hirsch, Martin Hermann, Petr Gabriel, Tomáš Hrnčál, Jan Rychnovský, Blanka Vítovcová, Pavel Mráz a Michal Strnad. Tito měli na starost nejen cvičení, ale během celého  soustředění se také střídali ve funkci hlavního vedoucího dne a měli dozor nad dodržováním všech pravidel pobytu. Bděli především nad dodržováním poledního klidu pro nejmenší a  zajišťovali přesun dětí a mládeže do osmnácti let do chatek po večerce a následně pravidelně kontrolovali dodržování nočního klidu v chatkách nezletilců. Nutno podotknout, že tato nevděčná a časově náročná činnost probíhala bez větších problémů. Dalším z úkolů trenérů bylo také ranní bodování úklidu chatek, kdy tento se oproti minulým letům výrazně zlepšil a na chatkách byl větší pořádek.

O třicetičlennou skupinu dětí ve věku od sedmi do dvanácti let, pečovali manželé Šváchovi s dcerou, kteří se o naše nejmenší bojovníky starali v čase mimo tréninky, dohlíželi na  hygienu, úklid na chatkách a měli pro děti připravený celotýdenní program her, soutěží a dalších činností, které vyplňovaly jejich volný čas mezi tréninky a ve spolupráci s trenéry se rovněž podíleli na přípravě naučné stezky pro děti, kdy tato byla zaměřena na řešení různých situací, se kterými se děti mohou setkat v reálném životě, jako např. zavolání sanitky zraněnému apod.

Počasí k nám bylo bohužel nepříznivé, po týdenních tropech klesala teplota v noci pod 16°C, občasný déšť změnil cvičební plochu na louce tábora v travnaté kluziště a rozhodně nepřispíval k regeneraci po celodenním tréninku. Kimona cvičenců během soustředění vůbec neuschla. Naštěstí nedošlo k žádnému vážnějšímu zranění, kdy až na pár nachlazení probíhalo vše bez komplikací, tři děti, ale bohužel, musely z důvodu nezlepšujícího se nachlazení předčasně s rodiči odcestovat domů.

Dvakrát za soustředění byl proto naplánován  odpočinkový blok, který většina cvičících využila k odpočinku a regeneraci, kdy někteří trávili čas volejbalem, stolním tenisem nebo jinou hrou, další skupinky odjely do Příbrami nebo Plzně na bazén, kde především využily sauny a vířivé koupele.

Na soustředění již druhým rokem proběhl test „Den Kata“ , kdy letos došlo k výraznému zvýšení počtu kata a z loňského cíle zacvičit v době od 7 hod až do jeho splnění společně 11 683 kata, který byl splněn a ještě značně překročen, byl letos stanoven cíl 20 000 kata ve stejné časové dotaci. Tohoto úkolu se zhostili všichni účastníci soustředění včetně dvou vychovatelek, které se naučily kombinaci AKJ a přispěly také svojí trochou ke splnění společného úkolu, kdy hlavní náplní a smyslem tohoto nelehkého testu byla právě společná práce a  zapojení se všech účastníků. Několik prvních nadšenců bylo na „place“ již před sedmou hodinou ranní, protože úkol byl opravdu veliký a nikdo nechtěl cvičit ještě po setmění. Byly zde vidě t opravdu heroické výkony skupin cvičenců, kteří „řezali“ jednu kata za druhou, od kombinací a 1. kata AKJ až po mistrovské kata karate. Dále pak bylo mnoho těch, co neuměli žádnou kata nebo kombinaci, ale během testu se jí naučili a mohli se tak zapojit do přičítání dalších odcvičených kata. V celou hodinu si vždy každý z cvičenců zapisoval svoje odcvičená kata na sčítací arch, ze kterého byl zřejmý průběh testu a každý se tak mohl přesvědčit, jak blízko jsme ke splnění cíle.

Malá rekapitulace: mezi 7-8 hod to bylo 590 kata, 8-9 h 997 kata, 9 -10 h 1417 kata, 11-12 již 6904 kata, 13 -14 h 8874 kata, 14-15 h 10408 kata, 15-16 h 16359 kata, 16-17 h 20023 kata a ještě mezi 17 a 18 hodinou stoupl počet zacvičených kata na konečných 21546 kata!

Další z náročných testů, který se významně kromě počasí podílel na únavě a drobných zraněních, byl „Den Newaza“ – tříhodinový tréninkový blok randori boje na zemi, který byl   koncipován do jednotlivých časových úseků, kdy tyto ovšem měly jen minimální přestávky na doplnění tekutin a výměnu sparingů. Tohoto cvičení se z důvodu fyzické náročnosti účastnili pouze junioři a dospělí a každý z nás si tak měl možnost vyzkoušet různé prvky obrany v boji na zemi a vyproštění se z držení, které je jednou ze tří částí sportovního zápasu AKJ Fighting.

Třetím tentokrát psychologicky zaměřeným testem byl „Full kontakt fighting“ , který měl být původně zaměřen na volný (pouliční) boj bez pravidel za použití chráničů na ruce, nohy, zuby, genitálie a případně vesty proti úderům či ochranné zápasové helmy. Celý projekt se týkal pouze vybrané skupiny juniorů a dospělých, kteří jsou držiteli minimálně 5. kyu. Vybraná skupina cca 30 cvičenců různého věku a technických stupňů se měla dobrovolně rozhodnout, zda „do toho“ za daných podmínek půjde či nikoli. Pro boj se rozhodlo zhruba 12 cvičenců včetně tří instruktorů, kteří měli “pouze“ dohlížet na zápasy, tito se odebrali na louku pod táborem a teprve zde se dozvěděli, že nepůjde o volný boj, ale opět o řízený nácvik sportovního zápasu Fighting v závodních časových limitech a kategoriích. Všechny zápasy, které proběhly, byly velice technicky zajímavé a fyzicky náročné a k žádnému zranění nedošlo. Zůstalo jenom několik otazníků, které se snad na dalších seminářích vysvětlí, kdy záleží jen na ochotě komunikovat a hledat řešení situací, které mohou kdykoli nastat.

Týden utekl jako voda a byl tu závěr  soustředění, který je již tradičně spojený se zkouškami na stupně technické vyspělosti. Ke zkoušce od 9. kyu až po 1.kyu AKJ nastoupilo celkem 43 cvičenců. Celá skupina byla velmi dobře připravena a předvedla velice hezký průřez zkušebním řádem. Byly zde předvedeny velice pěkné sebeobranné techniky, údery, kopy, pády, randori, kombinace a kata. Pouze ve dvou případech na nižší technické stupně cvičenci nesplnili požadované kritérium. Zejména skupiny od 6. kyu se velice kvalitně připravily na zkoušku a podaly perfektní výkony po náročném týdnu, také nižší stupně ale mohou být se svým výkonem spokojeny a mohou se připravovat na další zkoušky, které se budou konat 27.11.2010 na Národním semináři v Plzni.

Poslední večer opět zazněly diskotékové rytmy a Honza Rychnovský ani tentokrát své posluchače nezklamal. Děti a mládež do 18 let opět neuspokojila jako každý rok „pouze“ o  hodinu posunutá večerka. Tak snad příště ….

Závěrem patří poděkování zejména Martinu Matoušovi za vynaložené úsilí a čas, který věnuje přípravě a průběhu soustředění a dále také celému realizačnímu týmu, který se na soustředění podílí.

Za rok již po desáté ve Věšíně nashledanou.

Martin Hermann
trenér